Leckdo to dělá a leckomu se to nelíbí, ať však chceme, nebo ne, hledání kolaboranta, který způsobil rozhodující porážky, je rutinou nutnou k tomu, aby si svědomí každého z nás vydechlo: "Ne já to nebyl."
Tak třeba Finové to mají jednoduché, jedou domů kvůli Rutuovi. Finům toto jednoduché uvažování těžkou hlavu dělat nemusí, většina z nich jsou přesvědčení křesťané.
To u nás, pragamtických ateistů světového formátu, vyznává nejvíc lidí právě hokej. Nedíváme se na Urbi et Orbi, ale na Česko - Švédsko, nechodíme do kostelů a nepřijímáme v nich do úst piškoty, nýbrž do moderních arén, například té O2, v nichž neváháme ochutnat místní specialitu "Hot dog" za adekvátních 50 Kč. Věříme v docílené branky. Naši biskupové čároví a arcibiskupové hlavní naši víru usměrňují dle Desatera hokeje, pravidel IIHF.
A okolní svět tuto naši víru ve většině sdílí či alespoň respektuje. Zatímco Fátimské zjevení nikdo nenatočil, důkaz správnosti "naší" (všechny tyto tvary jména my v tomto článku jsou míněna v uvozovkách, pozn. korektury) víry je doložen na záběrech z mnoha úhlů, z nichž téměř vždy je nejméně jeden průkazný.
Neuznáváme Boha, ale Štěstí - ne osud, náhodu. Traduje se, že se Štěstí musíte zavděčit například častým trefováním posvátné konstrukce brankové. Avšak stejně tak jako modlitba nevyvede každého z chudoby, ani tento náš postup Štěstí vždy neobměkčí.
My, jako češi, se mu asi včera nezavděčili, ač desetitisíce vyznavačů shromážděných kolem hlavního prostoru chrámu a televizních i LCD počítačových obrazovek spínali ruce, jak mohli. To jediné, kromě principu "víry v něco", nás s teisty aktivně spojuje.
V Bibli se nepřímo praví, že za strasti lidstva může zejména Eva a had. Záznam toho, co nás vede k víře, je sice poněkud suší formy, ale mezi řádky viníky také můžeme najít. Krátce po včerejší prohře se již k mým uším řítila prvá teorie jednoho souvěrce: Může za to špatný prorok Růžička a jeho falešný spasitel Štěpánek.
Správný spasitel se, aby to i nezasvěcení pochopili, vyznačuje tím, že chytí počet střel vyhovující podmínce cps - cpchs < cpvg, kde cps je celkový počet střel (soupeře), cpchs celkový počet chycených střel a cpvg celkový počet vstřekených gólů (brankářovým týmem), či, u útočníka, že vstřelí počet gólů vyhovující podmínce cpmvg + cpgvoh > cpog, kde cpmvg je celkový počet mnou(jím) vstřelených gólů, cpgvoh celkový počet gólů vstřelených ostatními hráči (libovolno kterými, jen to musí být do soupeřovy branky) a cpog celkový počet obdržených gólů (opět platí jen podmínka, do které -tentokrát vlastní- branky, avšak ideálně ne tím samým spásným hráčem).
Takže nic o hodnotách. O těch mluví Desatero, pravidla IIHF preferují vstřelené branky, ačkoli cosi jako férovost také zmiňují.
Skutečným spasitelem se v křesťanství stal Ježíš Nazaretský, Ten náš tentokrát nepřišel. Podle mnou slyšeného názoru zasvěceného vyznavače jím byl, respektive mohl být, Lukáš Mensator.
Já se celkově vzato také klonil k tomu, že Mensator by měl být po Vokounovi -jakémsi našem Kainovi letoška- druhou volbou a pan trenér, jeden z hlavních správců "české hokejové farnosti", mohl povolat do služeb národa třeba také Pavla Brendla, ale co naplat.
Ani náš letošní tým, řekněme v teorii momentálně třetí nesilnější na tomto šampionátu, nezlomil Prokletí čtvrtfinálí a jako k Jeruzalému teď vzhlížeme k Vancouveru, abychom dobyli zpět Kanadu, z jejíž půdy si v posledním roce odvezli neslavné výsledky jak seniorští, tak juniorští hokejisté.
Stejně to však, s jakkoli silnou sestavou, bez vůle Štěstí nepůjde. Bůh sice slíbil vykoupení a bylo zatím ku uspokojení Jeho i věřících potřeba vykoupení jenom jednoho, jenomže tak lehké to v našem systému není.
My se formou přibližně 20 spasitelů, které věští prorok, neboli trenér, musíme vykupovat rok co rok. Žádné vykoupení tedy není definitvní, ale i když se naše víra "ukáže být klamnou" (v Bibli se v tomto ohledu praví "A jestli Ježíš nebyl vzkříšen, je naše zvěst klamná a klamná je i vaše víra"), příští rok ji stejně pětadevadesát procent z nás obnoví a budeme znovu moci doufat ve spasení.
Tak tedy - doufejme.