close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Demokracie podle Pötteringa

14. ledna 2009 v 17:29

Smlouva MUSÍ být ratifikována


"Ano, samozřejmě, Lisabonská smlouva i celá EU je domkratická", zdůarazňoval Hans-Gert Pöttering nedůvěřivým novinářům na dnešní tiskové konferenci k představení priorit českého předsednictví, když mu sdělili, že ani Češi by Lisabon v referendu nepodpořili. Otázka sice nebyla určena jemu, dlouhými léty strávenými ve vysoké politice zcela prohnilého Němce však evidentně odpověď 2 kolegů z "rozvojových" zemí (Barroso, Topolánek) neuspokojila. A své tvrzení doložil v závěru těmito krasnými slovy" "... a proto (ČR i všichni další) musí smlouvu ratifikovat!!". Abych netrhal kontext, dodám, že Pöttering považuje za závazný podpis státníku na smlouvě ještě před procesem tzv. ratifikace, což je dle Němce jen jakési nucené zlo, přebytečnost potřebná k zachování iluze demokracie. Dost mi to připomíná ruskou dumu, v níž je hlavním znakem opozice že nepřetržitě hlasuje s vládou a návrhy prochází jednomyslně. Nutno však poznamenat, že i z našeho středoevropského pohledu, je to náhražka demokracie dost chabá. Podívejme se však do USA. Tam jsou zas preferovány pouze 2 strany, žádná jiná nemá v systému místo. To také není žádná rozvinutá demokracie a my bohudík máme narozdíl od ostatních s čím porovnávat a tak to mohu říci - i za komunistů si bylo mnohde možno vybrat mezi komunistou a "lidovcem" (pochopitelně socialistickým)!

Hra ohledně "euroústavy" se však před našima očima odehrává již velmi dlouho a ukazuje se na ní mnohé. Když její první verzi odmítli Francouzi a Holanďané, bylo jasno. Žádné druhé referendum, žádné dlouhé přemlouvání a zesměšňování, se západními zeměmi se počítá. Když jsou ale proti dvě země menšího významu nemají šanci. Již jen samotný fakt, že se o původní euroústavě hlasovalo i po francouzském ne staví demokracii na hlavu, neboť na tento dokument se vztahuje právo veta. K zastavení došlo až po druhém "vyspělém" ne, po druhém svobodném ne v referendu.
Nyní jdou proti vůli volů typu Pötteringa, hien zkažených mocí, které neví o lidech mimo tabulkových údajů vůbec nic (tato kritika samozřejmě nemíří na José Barrosa, ale na jednoznačné zastánce nerespektující nic jiného), Irsko a Česko. Většina obyvatel v obou zemích je proti. A to přitom v ČR slyšíme odevšud ANO, jen Klaus, pár jeho stoupenců a budující se česká odnož Libertas říká něco jiného. Jenže rozum vítězí i přesto. Jsme národem, jenž si svobodu téměř neužil. Byl okupován Němci, pak zase Němci, poté se sám hemreticky uzavřel a když mu to v roce 68´ došlo, "pomohli" mu Sověti. Nyní jsme svobodní 20 let. Nikdo nám neporoučí, nemusíme se omezovat pro nějakou velmoc. Jenže hranice toho, kdy ještě jsme a kdy nejsme dostatečně volní, je tenká. Již v současnosti jsme v očích mnohých našinců jen loutkami, ale aspoň teoreticky podléháme stále jen zákonům ČR a nařízením z EU, na nichž se však můžeme podílet. Irové jsou na tom konečně podobně, předlouho žili pod útlakem Britů.
Často však zaznívá právě narážka na toto téma - starší lidé v ČR/Irsku jsou přirozeně proti vždy jedná-li se o evropské integraci. Tady vidíte tu ochotu učit se z historických chyb. Právě tato stará generace si totiž nejlépe léta útlaku pamatuje. Ví, že když si nedáme pozor, bude to tu natota zpátky. A každé slovo proti demokratickým principům jim ničí duší, uvědomují si totiž, že pro toto asi na náměstích v listopadu a prosinci 1989 nestáli. Irové zas nevzpomenou na Sametovou revoluci, ale na "Bloody sunday" roku 1972, kdy britská armáda rozestřílela pokojně shromážděné davy. Zdaleka není pravdou, co se říká, tedy že proti Lisabonu jsou jen komunisté. V Irsku nejsou téměř žádní a u nás jich z 55% může být maximálně 15.
Lisabonská smlouva je dle mého názoru moc silným nástrojem pro mocipány formátu Pötteringa, kteří rozhodně nevyznávají heslo "nic než lid" - a stejně uvažuje i Topolánek, když říká, že referendu není ze zákona potřeba. Jinými slovy: "Díky bohu, že můžeme obejít naše občany, kteří nás volí a kteří s námi nesouhlasí. Jindy to bohužel nejde." Tohle uvažování NENÍ DEMORKATICKÉ. A stejně se ohledně Lisabonu chová i alibista Paroubek, protože se nechce ztrapnit před Evropou. Jenomže celé toto je umělé. Lidé rozhodně nevolili současné politiky s tím, že by znali jejich názor na Lisabon - a právě proto nyní obcházíme demokracii a neobcházelo by ji jen referendum. Pokud referendum není, lidí se nikdo neptá, a úroveň demokracie klesá. Na mnoha náznacích bohužel můžeme sledovat, že se EU blíží systémům v Rusku či USA a to ještě zcela pomíjím rostoucí vliv ekonomiky na rozhodování. Není to zrovna veselé, seskládat si takto obrázek budoucnosti.
Vyvstává jendoduchá otázka: Co s tím? Oživme naši víru v to, že dobro je možné! Od roku 1990 neustále klesá počet idealistů a roste počet smířených se "špatností světa". To je rozhodně chybou. Pokud budem jen nečině přehlížet, dosáhnou chyby tak extrémních rozměrů, že nad nimi již nebude možno zavřít oči. Jenže v ten moment už bude pozdě. Čiňme tedy teď - volme Libertas, požadujme demokracii peticemi a protesty. Nevolme ODS, ČSSD, Zelené, KDÚ-ČSL - natož snad Liberály! Je třeba ukázat, že marketingové oblbování velkých stran nemůže změnit jejich špatný program. Vítězí, kdo dostane hlasy, tak zvedňeme hlavu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama