I bez hvězdného pěvecko-zábavního obsazení se netradičně podařil jinak velmi svěží finálový večer udílení cen České filmové akademie, obligádních Lvů. A snad to i bylo správně, když hlavní náplní byli po právu pouze přímo oceňovaní a projevyčtuvší.
V očekávaném prestižním souboji zvítězili o pověstný krůček Tajnosti, neboť si spolu s Vratnými lahvemi odnesli tři ceny, z nichž jedna byla hlavní(pro film jako takový).
V očekávaném prestižním souboji zvítězili o pověstný krůček Tajnosti, neboť si spolu s Vratnými lahvemi odnesli tři ceny, z nichž jedna byla hlavní(pro film jako takový).
Naopak jednoznačně dobře či špatně dopadli jiní. 100% nominací proměnila dle očekávání Edith Piaf, veleúspěšná byla i firma Svěrák a Syn a s ostudou neodcházelo ani druhé rodinné duo Vorlů. Jedinou nominaci zvládl těž animovaný snímek Jedné noci v jednom městě. Oproti tomu A bude hůř... vůbec neobstálo, a to i přes nezvyklé pojetí a kladné kritiky. Tento večer se zkrátka nezadařilo. Druhým "poraženým" -i když tento pojem není vůbec vhodný, když bylo hned na začátek řečeno, že večer poražené mít nemá, jen vítěze- se stal nepříliš úspěšný Václav, jenž zvládl jen jednoho Lva.
Celkové pojetí předávání cen, tak jak se ho zhostil navracivší se blondýn Dušek, působilo v dnešní době omšelého humoru a nuceného smíchu poměrně svěže a jistojistě lépe, než to minulé. Zajímavé bylo také zařazení výstupů handicapovaných umělců a řady překladatelů, kteří byli pro vysokou "zahraniční" účast nutností. Samotné sošky a odměny již, snad jen mimo nové ceny Lesů České republiky, zůstali věrny tradici. Rovněž tradiční byli předávající sponzorovaných cen, tedy zastupitelé Magnesie a Sazky. A na závěr asi nejpřekvapivější, čímž na celém pozdním večeru bylo časové zvládnutí, neboť i přes image rozhádaného ceromoniálu se vše stihlo a ještě zůstala několikasekundová mezera, jíž museli v ČT rychle lepit spoty na TýTý(Taška Evy a Vaška už asi neletí). Zkrátka docela vydařený a příjemný zážitek, který je o to skvělejší, že se vlastně jednalo o experiment.
Celkové pojetí předávání cen, tak jak se ho zhostil navracivší se blondýn Dušek, působilo v dnešní době omšelého humoru a nuceného smíchu poměrně svěže a jistojistě lépe, než to minulé. Zajímavé bylo také zařazení výstupů handicapovaných umělců a řady překladatelů, kteří byli pro vysokou "zahraniční" účast nutností. Samotné sošky a odměny již, snad jen mimo nové ceny Lesů České republiky, zůstali věrny tradici. Rovněž tradiční byli předávající sponzorovaných cen, tedy zastupitelé Magnesie a Sazky. A na závěr asi nejpřekvapivější, čímž na celém pozdním večeru bylo časové zvládnutí, neboť i přes image rozhádaného ceromoniálu se vše stihlo a ještě zůstala několikasekundová mezera, jíž museli v ČT rychle lepit spoty na TýTý(Taška Evy a Vaška už asi neletí). Zkrátka docela vydařený a příjemný zážitek, který je o to skvělejší, že se vlastně jednalo o experiment.