V jednom z dalších filozofických zamyšlení se pokusím věnovat tématu, pokládanému za lehce esoterické a občas panicky umlčované. Nemyslím si však, že by na něm bylo něco zlého. Jde o to, zda doopravdy existuje realita, jíž každý z nás pevně věří. Zda ano není ne a příčina s následkem jsou nezaměnitelné pojmy...
Začněme ze široka. Den co den více jak 6,5 miliard lidí vstane a jde něco dělat. Je v principu jedno, jestli utíkají před válkou nebo o ní zrovna jedou referovat jako novináři, důležitá je samotná podstata. A to, že nikdo z nás nepochybuje o tom, že ty hromady lidí s ním žijí na jedné planetě Zemi a on je součástí světa, který má, alespoň co se týče znalostí o jeho základních vlastnostech, plně pod kontrolou. Asi Vás ani nenapadne přemýšlet o natolik "banálních" věcech, jaké nyní předkládám. Já si však nemyslím, že jde o banální téma. .. Čtěte dále, prosím
Víte, ve všech těchto předpokladech(ano, ryzích předpokladech) vycházíme z nějakých informací, které přijímáme od okolí a nějakým způsobem zpracováváme. A až tomu výslednému produktu následně věříme a nezabýváme se pravdivostí. Alespoň u těch nejzákladnějších událostí, kterých je ovšem v našich životech 99,9%.
Kupříkladu určitě neřešíte, zda je v televizním studiu, z nějž jsou vysílány zprávy, kamera a zda je tato zpravodajská relace z televizního studia vůbec vysílána. To je naprosto nepředstavitelné takto uvažovat. Vždyť sotva stíháte zvažovat pravdivost předkládaného obsahu, natož ještě kontrolovat zmíněné "samozřejmosti"....
To, že žijeme ve světě samozřejmých pravd, však v relativně nemalém množství lidí vzbuzuje poněkud zneklidňující pocit, zda naše důvěra není naivní. Zda v těch 999 tísícinách nebude minimálně jedno zrnko jinak.
A nyní zpět k jádru myšlenky článku! Vy jste si tedy naprosto jisti, že skutečně žijete na zmíněné planetě se zhruba zmíněným počtem osob, které svou existenci nějak projevují. Hýbou se, mluví, činí a tím vším doutváří realitu. Tu Vaši, která je zároveň také jejich. Pozor, je tu jedno velké ale! Kolik lidí(co se týče jedinečných osob, ne těch, které jste viděli víckrát) jste za svého života viděli? Ačkoliv si je nepamatujete, bylo jich přímo před Vašima očima nejmíň milion. Více než miliarda však jen těžko. Jak si můžete být jisti, že existují? Vždyť i ti největší skeptici říkají, že "na co si můžeme sáhnout, je reálné". A vy jste si na ně nesáhli!
Nejinak je tomu i u mnohého dalšího. Například sledujete-li popisovanou televizní zpravodajskou relaci a řeknou-li Vám v ní, že v Turecku bylo zemětřesení, a to dost silné, nebudete přemýšlet nad tím, jestli tam bylo i ve vámi uznávané realitě. Teoreticky by dopady silného zemětřesení měli být zaznamenatelné i u nás, co když však přístroje nic nenaměří!?
Mohli bychom jít i úplně jinam... Kupříkladu, ověřili jste si někdy, že se svět skládá z atomů a molekul? Máte před očima nějaký evidentní důkaz? Jistě, nemáte. Věříte chlápkovi ve značkovém oblečení s novými hodinkami, že je finančně zabezpečný? Samozřejmě!
Nechci Vám tvrdit, že je to všechno jinak a přiznávám, že nemám hmatelné důkazy. Vy je však také nevlastníte a narozdíl ode mne je též nemáte jak získat.. ;-)
Začněme ze široka. Den co den více jak 6,5 miliard lidí vstane a jde něco dělat. Je v principu jedno, jestli utíkají před válkou nebo o ní zrovna jedou referovat jako novináři, důležitá je samotná podstata. A to, že nikdo z nás nepochybuje o tom, že ty hromady lidí s ním žijí na jedné planetě Zemi a on je součástí světa, který má, alespoň co se týče znalostí o jeho základních vlastnostech, plně pod kontrolou. Asi Vás ani nenapadne přemýšlet o natolik "banálních" věcech, jaké nyní předkládám. Já si však nemyslím, že jde o banální téma. .. Čtěte dále, prosím
Víte, ve všech těchto předpokladech(ano, ryzích předpokladech) vycházíme z nějakých informací, které přijímáme od okolí a nějakým způsobem zpracováváme. A až tomu výslednému produktu následně věříme a nezabýváme se pravdivostí. Alespoň u těch nejzákladnějších událostí, kterých je ovšem v našich životech 99,9%.
Kupříkladu určitě neřešíte, zda je v televizním studiu, z nějž jsou vysílány zprávy, kamera a zda je tato zpravodajská relace z televizního studia vůbec vysílána. To je naprosto nepředstavitelné takto uvažovat. Vždyť sotva stíháte zvažovat pravdivost předkládaného obsahu, natož ještě kontrolovat zmíněné "samozřejmosti"....
To, že žijeme ve světě samozřejmých pravd, však v relativně nemalém množství lidí vzbuzuje poněkud zneklidňující pocit, zda naše důvěra není naivní. Zda v těch 999 tísícinách nebude minimálně jedno zrnko jinak.
A nyní zpět k jádru myšlenky článku! Vy jste si tedy naprosto jisti, že skutečně žijete na zmíněné planetě se zhruba zmíněným počtem osob, které svou existenci nějak projevují. Hýbou se, mluví, činí a tím vším doutváří realitu. Tu Vaši, která je zároveň také jejich. Pozor, je tu jedno velké ale! Kolik lidí(co se týče jedinečných osob, ne těch, které jste viděli víckrát) jste za svého života viděli? Ačkoliv si je nepamatujete, bylo jich přímo před Vašima očima nejmíň milion. Více než miliarda však jen těžko. Jak si můžete být jisti, že existují? Vždyť i ti největší skeptici říkají, že "na co si můžeme sáhnout, je reálné". A vy jste si na ně nesáhli!
Nejinak je tomu i u mnohého dalšího. Například sledujete-li popisovanou televizní zpravodajskou relaci a řeknou-li Vám v ní, že v Turecku bylo zemětřesení, a to dost silné, nebudete přemýšlet nad tím, jestli tam bylo i ve vámi uznávané realitě. Teoreticky by dopady silného zemětřesení měli být zaznamenatelné i u nás, co když však přístroje nic nenaměří!?
Mohli bychom jít i úplně jinam... Kupříkladu, ověřili jste si někdy, že se svět skládá z atomů a molekul? Máte před očima nějaký evidentní důkaz? Jistě, nemáte. Věříte chlápkovi ve značkovém oblečení s novými hodinkami, že je finančně zabezpečný? Samozřejmě!
Nechci Vám tvrdit, že je to všechno jinak a přiznávám, že nemám hmatelné důkazy. Vy je však také nevlastníte a narozdíl ode mne je též nemáte jak získat.. ;-)