Již od pradávna se mnoho filosofů, politiků a vzdělanců všech oborů zabývá odpovědí na zdánlivě triviální otázku: Co je to pravda? I já se pokusím ji nějak charakterizovat.
Pravda je pojem, který denodenně používáme. Sami ho sice většinou neumíme vysvětlit, ale na druhou stranu si bez něj život neumíme představit. Mnozí totiž po pravdě touží. Pravda je motivující prvek, který nás především nutí myslet, ačkoliv ji většinou chápeme především poctivě a na verbální rovině okolo tohoto termínu jen slepě kroužíme. A je vůbec pravda otázkou pocitů? Není to přeci kořenová součástka zdravého rozumu? A není rozum slučitelný s pocity?
Asi jste pochopili, proč tyto otázky pouze kladu a neodpovídám. Odpověď na ně by totiž byla stále jen vyjadřením mého pohledu, který je závislý ještě na tom, jak vůbec chápu pravdu. A takových zrnek správnosti, které utváří svět, je tu víc než kolik bychom jich napočítali na celé Sahaře a Núbijské poušti.
Co se týče názoru na pravdu, to jest vyjádření jejího subjektivního protikladu, liší se také každý jeden. Jenomže u názorů kvůli tomu nikoho z nás svědomí nehryže. Asi se totiž shodneme, že pravda je objektivní čili teoreticky může být jen jedna, zatímco názor je směsí rozumu a emocí, jež se u každého z nás logicky projevuje jinak. Názor v žádném případě nemůže být podmíněn pravdou(alespoň si to myslím), a to zvláště v době, kdy ji nikdo z nás nezná. Přesto se necháváme svazovat mnohými masovými idejemi, jakou konečně je i kapitalismus. Tento názorově-ekonomicko-politický směr tudíž, předpokládám, považujeme spíše za pravdu, která je jen jedna, než názor, který je subjektivní a u každého jiný. Kapitalistický systém je, jak se bohužel mnozí politici až fanaticky slepě domnívají, univerzálně aplikovatelný všude a na všechny. To, že podle všeho není, je jen dalším důkazem, že je třeba definici slova pravda dále hledat , neboť jakýkoliv současný systém, z nichž je demokratický kapitalistický model považován za nejfunkčnější, má své slabiny, trhliny a někdy také logicky selže.
Teď mne však napadá: Má vůbec pravda fungovat? Není tu jenom proto, aby nás burcovala k dalšímu snažnému hledání? Či je snad pravda jen pouhopouhým nejsnesnesitelnějším názorem? Pokud je, znamená to tedy, že se evidentně mění podle mínění lidu. To by však znamenalo, že původní pravda již není, nebo se na pomylsném žebříčku názoru propadla o pár stupínků níž. Je tedy podmíněna lidskou inteligencí/hloupostí? Nebo že by právě tato proměnnost pravdy byla potvrzením pilátovy ideje o různých úhlech pohledu a různých pravdách, kde má k sobě pravda a názor také velmi blízko?... Dost možná ano. Ovšem jen dost možná, ani o trochu více. Nezapomínejme, že člověk jako tvor nemusí vůbec být tím nejdokonalejším tvorem, který by mohl onen hlavolam rozlousknout.
Třeba už někde jinde ve vesmíru ví, co to pravda je. A snad někde i znají odpovědi na ty nejzapkletější otázky, všechny v pravdivé verzi. Někde v dáli, kam ani to nejvzdálenější digitalní "lidské" oko nedohlédne, možná umí všechno zjistit nebo přinejmenším detailně ví, co je zjištěno a co je ještě třeba prozkoumat. Díky této nadpozemské schopnosti dokonalého rozpoznání pravdy by ona nedozírná inteligence tedy mohla všechny své názory a otázky soustřeďovat jen kolem nepotvrzených "faktů". Protože, co my víme, všechno, co v současnosti pokládáme za pravdu, může být jednou lež, ačkoliv se nám to zdá neuvěřitelné. Během sta let se asi 5 miliard dětí na tomto světě učilo, aniž by vědělo, že mnohé do hlavy natlučené informace jsou milné. A i v současnosti se naši potomci nemohou učit pravdu. Ani tentokrát jsme totiž nezjistili, co to vlastně je. Třeba to jednou zjistíme a třeba to, co označíme s defenitivní platností za pravdu, bude zase jen názor a podaří se to vyvrátit. Pak už budeme dost moudří a na konci každé učbnice bude tlustým písmem stát, že všechny údaje vevnitř jsou vlastně lživé.